VP ze Spikal se zajímá o dějiny, myslivost, a má rád svou rodnou vesničku v Podbezdězí = SPIKALY.
email: v.pekar@seznam.cz

Stavení v 19. století - popis

Jak to vypadalo v našich staveních v 19. Století na Mladoboleslavsku dle Václava Vaňka (1833 – 1900)
 
Z deníku VIII.  Rok 1884
Sepsal Václav Pekař ze Spikal
 
Do statku přišlo se z návsi skrze vrata, do chalupy neb baráku chodívalo se „braňkou“ na dvůr. Braňka byla a je podnes ze dřev sbitý čtverhran neb obdélník; menší braňka byla pro chození.
Vstoupíme-li na dvůr, máme před sebou dlouhé dřevěné stavení, pokryté došky. Nejvíce budov mělo pouze přízemí, některé chalupy a statky měly nad přízemím ještě jedno poschodí, tak nazvané komory. V prvním poschodí chodilo se od komory ke komoře po pavlači. Do návsi vystavěna byla světnice se dvěma okny, těsně vedle sebe ležícími, v průčelí a se dvěma neb jedním oknem po straně, na dvůr. Po celé délce stavení táhne se z hlíny vypěchovaný „záhrobec“ na Jičínsku a „zástinek“ neb „zápraží“ i „záspí“ v Boleslavsku, aby hlína ze záhrobce nesypala se do dvora, dáno bylo po celé délce úzké prkno, které několika kolíky, v zemi zaraženými, upevněno bylo.
Název „záhrobec“ pochodí od nasypané hlíny, podobající se hrobu. „Zástinek“ je místo zastíněné střechou; „zápraží“ – místo za prahem domovním; „záspí“ – násyp, nasypaná hlína.
Ze záhrobce, ze zástinku přijdeme přes „prah“ do síně a odtud dveřmi do světnice; ve dveřích  je řemínek neb klika (řemínek ve škole, děti skákaly oknem!). U dveří vpravo jsou kamna a za nimi pec! V kamnech topilo se zvenčí; mezi kamny a stěnou, kudy se zvenčí do kamen přikládalo, byla o něco nižší zídka, které se v Boleslavsku říkalo „falousek“; v Jičínsku jméno falousek nebylo známo. Děti skákaly s pece přes falousek dolů na zem. Bylo-li v rodině mnoho dětí a tázal-li se někdo žertem, kolik jich je odpovídala hospodyně: Počkejte, já je veženu na pec, ony seskáčou falouskem dolů a tu je spočítáme.“ –
Hned i kamen vedle dveří zaraženo bylo křesadlo, kus to ocele; troud s kamínkem, pazourkem, byl v polici u kamen v plechové skřínce. Sirky si dělal každý hospodář sám; za krejcar síry roztavilo se na staré lžíci a v ní se kousky tenkých dřev jedním koncem namočily. Uhozením kamene do křesadla vpadla jiskra do troub, který se rozžhavěl a v něm pak sirka se zapálí.
Obr.

 
Ve světnice v levém rohu mezi okny stál stůl, kolem něho až ke dveřím i kolem kamen byli lavice. Vpravo od stolu ve druhém průčelním rohu stála postel. Za stolem v rohu zadělaná byla někde jarmarka, do níž se knihy a jiné drobné věci ukládaly. Výše na stěně byly dřevěné kabřince, rohatiny, pro talíře a mísy; byly na nich na dřevěných hřebíkách pověšeny džbánky, čepice, kabáty a jiné šatstvo všední.
Kde byly děti, měly pro ně pod postelí dlouhý truhlík na kolečkách, jemuž říkali „moranec“; večer se moranec zpod postele vytáhl, vystlal a děti do něho se k spaní položily; ráno se zase pod postel zastrčil. Významné je slovo „moranec“; bohyně smrti slula Morana; spaní, obraz smrti, lůžko pro spaní, moranec. a
Na Jičínsku se svítívalo večer loučí, fakulemi v Boleslavsku, louč prodával ve svazcích kupec; byla to tenká, asi 4cm široká a půl metrů tříska z bukového dřeva. Jeden svazek stál, zdá se mi, že groš, tři krejcary.
Louč zastrčila se do svícnu, půl metru dlouhého a dosti tlustého dřeva, které mělo hořením konci rozštěpení dvě želízka, do nichž se louč vstrčila. Svícen buď stál na podstavci, aneb vrazil se do lavice.

Ke svícení měli v Boleslavsku komínky; byl to dřevěný truhlík, dole širší, který nedaleko kamen zadělán byl do stropu a vybíhal ven až nad střechu. Vprostřed komínku byl svícen železný a naň dávaly se kousky smolného dřeva, fakule; pod svícnem byl buď škopíček s vodou, kamž shořelé fakule padaly, aneb zadělána byla v podlaze dlaždice, aby se podlaha nepropálila, nezkazila.
V Jičínsku neviděl jsem za svého mládí nikdy tyto komínky; když jseme v roce 1853 přišel na Boleslavsko do Žerčic, byly téměř ještě v každém stavení; i v Sudoměři r. 1860 zastihnul jsem je v některých statcích. Dnešního dne není po nich památky.
Na Místě komínku dřevěného mívali někde pro svícení u kamen ve zdi díru, z níž vedl otvor do komínu a v ní se svítilo;říkalo se tomu „peklo“ Ze síně šlo se po schodech v Jičínsku „na hůra“, v Boleslavsku „na loub“. Naše teta měla za výměnek „hůru nad světnicí“; byla přepažena, od ostatní „hůry“ oddělena prkny. Tam měla svou světnici; malé okénko v lomenici, postel, ostatní nábytek a šatstvo.
Email na tvůrce a vlastníka stránek: V.pekar@seznam.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one